Dramatické scénáře a otázka prestiže našeho národa v očích zahraničí, historické obavy.
Rozjeté „PR“ obou volebních týmů, které nadále pokračuje. Další skandály a vyšetřování. Krajnost bezbřehého obdivu, s obrovským aplausem nebo porážkou k pláči a voláním po emigraci.
Současný cíl štvavých článků může být úplně stejný jako při volbách, před i po nich. Tedy nikoliv jen samotný cíl zvolit prezidenta jestli mi rozumíte …..nátlak, manipulace, infantilní výroky propírající to co je slušným lidem velmi trapné, tudíž čtenář či divák se pak sám cítí trapně, že je toho součástí, někdo raději zvolil distanc. Někdo se nechal vyhecovat. Přijímat zjednodušené počty. V přehnané mluvě dnešních jazykových superlativ bych to nazvala novodobým druhem tyranie. Protože tohle „PR“ trapností vyvolává hysterii.
Ta je nebezpečná. Způsobuje v rozvinuté podobě stavy paralyzovaného myšlení, potřebu sedativ. Hysterie je jednáním s jediným cílem – nutkavost osvobodit se od vyhrocené tense nebo zahnat toho kdo nesouhlasí do kouta šťavnatou urážkou. Cílem zdravého jednání je předkládat fakta, jednat pro nějaký faktický cíl. Toho se držím.
Zajímavé by mohlo být zkusit zvážit opak toho co se nabízí. Zkusit místo posuzování výroků a chování veřejných osob z křiklounských titulků něco jiného. Neočekávaného. Rozhlídnout se víc co se děje s námi nebo naším okolím a co s tím já. Jaký je výsledek z živení neústupností, urážek. Jsme manipulováni k vyhraněným jednoznačným názorům a vzájemné nevraživosti. Když narazím na značku „slepá ulice“, na chvíli zastavím. Současné pravomoci prezidenta se rozšiřovat nemohou a nebudou. Vystupňovaný strach o naše svobody, o náš klid, nám může vzít prostor skutečně myslet.
Zajímavé porovnat dojem některých politiků před minulými volbami, jak přesvědčivě a seriozně na nás působili a jak se prezentují odhaleni dnes, zcela odlišně než jsme očekávali. Politici uzavírají koalice a lobisté lobují. Nic nového, to není překvapení. Chápou to i lidé z jiných krajin. Kdo jsme jako národ, o tom přeci nevypovídá jen naše vláda a není to nic definitivního. Každý kdo vycestuje do zahraničí je nositelem vzkazu k jaké kultuře se hlásíme. Taková blbost vnucovat totožnost s tatíčkem prezidentem !
Sliby dobrovolné i vynucené, ústupky, něco za něco, taková jsou pravidla vyjednávání. Mocenský boj, kde platí známé mechanismy. Házím se do klidu. Toaleťáku je dost a ostaté dráty tu nejsou a nebudou !
My všichni máme nepřítele stejného. Tím je tyranie oblbováním. Nepřítelem je manipulace s fakty a vzbuzování pocitu zmaru a pak vlastní viny. Nemusíme šířit zmar. Ani si nechat vnutit pocity viny.
Konstruktivní řešení problémů je velmi obtížné. Nestačí k tomu MD DAL. Jsou také aktiva a pasiva. Jsme přirozeně pohodlní, a tak snadno podlehneme zjednodušeným informacím a scénářům. Vidíme co nám někdo předložil, aniž bychom se namáhali dívat se opravdu vlastníma očima. Naše smysly nás dokáží pěkně ošálit. Bacha na iluze. Jsme unavení, ohlušeni salvou superlativ a trapných trapností. Dneska si koupím vizín a mrkev, česnek a zázvor, čerstvé kytky a děkuju, že jsme.
Odmítám absolutismus, že někdo vyhrál a někdo prohrál. Pádlujem dál.