Reklama
 
Blog | Lucie Veselá

Nový článek

Lucie Veselá

11. 7. 2013 15:07

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku Tisknout Odeslat e-mailem

Chci Vám prozradit  tajemství. Musela jsem za něj zaplatit docela hodně, Vám to tu leží jenom tak.  Hups. Vůbec se nebojte myslet perspektivně.

Jaký je rozdíl mezi manažerem a lídrem, to si celkem každý umíme dát bez přednášky dokupy.  Jenže. Dokážeme to fakt chápat ? Připustit každodenní  vlastní revizi toho, zda dělám to co je mi tak nějak vnitřně vlastní nebo zda se vezu v koleji někoho jiného a proč to vlastně ? Kolik za to co získávám vlastně  zaplatím ? A dělám to co dělám dobře ? Jak se při tom cítím ?  Přináší mi to štěstí – tedy i zdraví mně a mým  milovaným  blízkým ? A co pak?

Za hodně vděčím těm  báječným  ženám, které  jsem potkala a daly  mi  skvělé poznání ! Také svému kamarádovi, který mě ve 4 ráno vzbudil a přinutil  rozespalou přepočítat jeho žížalky v toaletní míse a odříkávat číselné kódy jako šifru vzácného sdělení odkudsi. Probuzení. Nejen od něj. Těch setkání je postupně víc a každé má obrovský význam. Moc za ně děkuji. Pink – ponk – teď  Vám.

Reklama

Těžko  připustit, že k té  proměně přispěla také  měsíční kůra s dobře vyváženými minerály. Jenom minerály. Přesně ušité  na tělo. Otevření  hlavy !

Lidi jak je obtížné otevřít dveře v místnosti, kde všechny 4 stěny jsou  bíle natřené!! Ty dveře jsou třeba kouzelný  papírek  vytržený z bloku s jedním slovem.  Nebo Jedním telefonním číslem. Nebo ryzí a nezištná upřímnost, laskavost. Bez peněz !

Změny v povolání jsou ! A je to dobře !  Za svůj život můžeme mít několik povolání, která mohou být zcela protichůdná a zpravidla v tom posledním (nikdy nevíte které to je) , se najdeme a  zúročíme vše, co jsme se dosud naučili. Nezáleží na tom jaké máš vysvědčení, jaké máš diplomy, jakou praxi po pravdě či přehnaně uvádíš ve svém CV. Důležité je kdo jsi. Teď !!  Co umíš a co se chceš-potřebuješ ještě naučit. Co nabízíš a jak si své práce vážíš, jak ji sám dokážeš ohodnotit. Jsi profík ? Pak nedělej věci napůl a nedělej ze své práce mixér.

Bacha ! Nedělej ji pod cenou, tím kazíš trh !! Za šmejd neplať, za kvalitu dej kvalitu.  Přátelství se snoubí s činností, jež není za odměnu.  Jak se říká co dáváš, to se Ti vrací. Dobří obchodníci  si berou i to co nechceš dát,  taková je realita a je to na Tobě, pokud to tak chceš !

Dosud stále platí měřítko úspěšnosti podle toho jaký máš plat, jaké máš oblečení, auto atd. Vnější vizáž ovšem prozrazuje úroveň Tvé spokojenosti.  Dokážeme být spokojení a zářit i s trochou  peněz v kapse?

No, je lepší dostávat za svou práci ty  papírky a kovy,  bojíme se, aby  nepřestávaly  cinkat.  Nejsem pokrytec. Kdo tenhle zvuk z Vás nemá rád ? Klidně to přiznávám. Ale je to celý systém ! Ne jen jedna výplatní páska Tvoje nebo moje !  Hm ? Ale jak to  udělat ?

Jak  soumaři někdy  trávíme své  dny  v tunelu, jež  s  osobnostním nastavením toho vnitřního  „já“  má  společné zejména a prvoplánově  to cinkání !  Jasně – nic není černobílé.  Ale lidi !  Setkala jsem se s tímhle : „Tvé produkty – nabídka – příležitost –  supr ! Ráda jim propůjčím svou tvář, ale to co mám já, by to rozmělnilo. Nechci toho víc než to co právě teď dělám – to co teď mám !!!

Jiná moje kamarádka vypustila skvělé heslo ! Zdar kapitalismu ! Prostě v pracovní době vypněte mob i mail a  dělejte to naplno. Nenechte se rušit. Má Vás  rozezvučet  jiné  cinknutí než  dobrá zpráva na Váš mob o tom co budete dělat o víkendu. Tohle by nás Čechy mohlo vyvést z té krize finančního kapitalismu.  Naše děti jsou do této krize vhozeny. A divíme se občas, že se jim nechce v tom plavat dál.

Otevírám tu prostor Vám, individuálním bytostem,  že  pokud ten nepokoj a divný pocit čemu vlastně přispíváte svým dílem  trvá třeba rok, dva, tři …pět. Pět let je dost dlouhá doba na to, že Váš vnitřní hlas asi má pravdu. Že je možné  se zvednout z té celkem pohodlné  židle, kde bylo fajn, ale už  tlačí péra do zadku tak, že se z toho  rozdýchávat  v lese nestačí, žaludek se svírá a málo spíte. Pokud jsou  kolem  skvělí lidé a víte, že to vedou s vámi  ke změně,  pak jistě  lepší setrvat. Kde dneska člověk splaší práci, že ?  Jenže – co třeba si tu práci dávat sám ? My sami víme co chceme a v čem jsme prostě nejlepší !  Tak to dělejme !! Nemusí to být napořád a může to být cokoli !  Ale zkoušejme to !  A dávejme šanci svým nákupem kvality těm, kteří mají odvahu  zkoušet podnikat na vlastní riziko.   Podporujme kvalitu, ne lacinost a plochost módních kolekcí a trendů, umělým  potravinám.  Kde je individualita a zdraví  každého z nás ? Jestli se dnes dívá nějaký personalista na Vás jako na fluktuanta, pokud vystřídáte během 2 let čtyři  práce, tak to ON není na správném místě a zaspal turbulentní dobu.  

Že bez orientace na zákazníka se to prostě neobejde,  to jasně, ale nějak  to ještě není dotaženo do konce.

 „Co pro Vás mohu udělat a hezký den“ směrem k zákazníkovi, to už nestačí.  

Co je to to dál ? Myslím, že to chápu.  Posuďe sami odkud. 

Přijímat takové zaměstnance, kteří jsou rychle adaptabilní je v pořádku.  Schopnost rychlé adaptace – copak to přímo souvisí s věkem ? Proč tedy málo firem vpustí mezi sebe nové starší zaměstnance? Je to o zájmu!

O kreativitě. Vůli dát do práce vášeň ! O respektu k odlišnosti každého z nás, že je to dobře. Vnímat zázraky, když se podaří  skutečná spolupráce. A ta netkví v tom dělat stejně. Zvědavost je vlastně zájem.  Třeba zpočátku iotravná, ale buďte za ni  rádi. Otevřenost, snést kritiku a umět si dát  na ni vlastní odpověď. Nemusí vždy se vším každý souhlasit. Ale dávejme si odpověď sami sobě, ne za každou cenu ven. Neměřme výkony  podle tabulek ani srdcem, ale hlavou a srdcem! Podporujme talent a  entuziasmus. Dávejme  příležitost  – prostor, aby vnášeli  do již stabilního  procesu  nové nápady a svůj potenciál, než  zaplují, přizpůsobí se.  Tohle je k nezaplacení !  Bohužel, většinou personalisté poptávají někoho ani málo ani moc zkušeného, radši ne moc vzdělaného – „MY“ si vyškolíme sami. Takový francheezing.  „Naše“ produkty mají standardní „ziskovou“ kvalitu, Ty je prodávej a nemel, neptej se a dělej.  S jakou je tohle perspektivou ? Podněty od těch co jsou v terénu, koho z mnažerů to zajímá ?  Obraty.  Práci si máme užívat, je to náš život. Trávíme tam více času než doma. Můžeme cestovat, aniž bychom platili za letenky. Můžeme se i občas zastavit.  

Dávat najevo upřímné zaujetí v pracovním procesu je ovšem v Čechách zářným příkladem toho, jak ve všem je třeba mít zdravou rovnováhu  a dostává se  zpětná vazba. Jak hluboce je prostředí kontaminováno.  Já jsem totiž dokázala své okolí přesvědčit, že mne moje  práce  fakt baví a že z ní mám osobní radost.

No tak mi tvrdý kapitalista za ni  prostě nezaplatí. Odměnou je mi prý  to, že to vůbec můžu dělat.  Zajímavé, že s tímhle jsem se setkala  několikrát. Opakovaně. A ne sama.  Kde jsem udělala chybu ?

Už mi svítá ….

Když na Váš podíl  někdo peče, tak v tom nesetrvávejte nebo přijdete o vše.  A když dává víc než Vy, pak to taky není v pořádku, něco v tom systému kvasí nezdravého  a časem to praskne.  Pokud to Vy nebo Ti druzí dopustí, ten prásk bude velký. Jen Vy, každý sám za sebe, jsme tím lakmusovým papírkem.

Spolupráce ano, ale kdo dává zadára, je charita a ta taky z něčeho musí žít ! Vážit si sám sebe (nemyslím sobectví ani nafoukanost),  to  se Vám  mnohokrát vrátí zpátky ! Cesta k sobě je úžasné dobrodružství.   

Napadá Vás české slovo pro tohle fuj „ lídr“ ???  Napište mi, zvýšíte  mi karmu J