Chci Vám prozradit tajemství. Musela jsem za něj zaplatit docela hodně, Vám to tu leží jenom tak. Hups. Vůbec se nebojte myslet perspektivně.
Jaký je rozdíl mezi manažerem a lídrem, to si celkem každý umíme dát bez přednášky dokupy. Jenže. Dokážeme to fakt chápat ? Připustit každodenní vlastní revizi toho, zda dělám to co je mi tak nějak vnitřně vlastní nebo zda se vezu v koleji někoho jiného a proč to vlastně ? Kolik za to co získávám vlastně zaplatím ? A dělám to co dělám dobře ? Jak se při tom cítím ? Přináší mi to štěstí – tedy i zdraví mně a mým milovaným blízkým ? A co pak?
Za hodně vděčím těm báječným ženám, které jsem potkala a daly mi skvělé poznání ! Také svému kamarádovi, který mě ve 4 ráno vzbudil a přinutil rozespalou přepočítat jeho žížalky v toaletní míse a odříkávat číselné kódy jako šifru vzácného sdělení odkudsi. Probuzení. Nejen od něj. Těch setkání je postupně víc a každé má obrovský význam. Moc za ně děkuji. Pink – ponk – teď Vám.
Těžko připustit, že k té proměně přispěla také měsíční kůra s dobře vyváženými minerály. Jenom minerály. Přesně ušité na tělo. Otevření hlavy !
Lidi jak je obtížné otevřít dveře v místnosti, kde všechny 4 stěny jsou bíle natřené!! Ty dveře jsou třeba kouzelný papírek vytržený z bloku s jedním slovem. Nebo Jedním telefonním číslem. Nebo ryzí a nezištná upřímnost, laskavost. Bez peněz !
Změny v povolání jsou ! A je to dobře ! Za svůj život můžeme mít několik povolání, která mohou být zcela protichůdná a zpravidla v tom posledním (nikdy nevíte které to je) , se najdeme a zúročíme vše, co jsme se dosud naučili. Nezáleží na tom jaké máš vysvědčení, jaké máš diplomy, jakou praxi po pravdě či přehnaně uvádíš ve svém CV. Důležité je kdo jsi. Teď !! Co umíš a co se chceš-potřebuješ ještě naučit. Co nabízíš a jak si své práce vážíš, jak ji sám dokážeš ohodnotit. Jsi profík ? Pak nedělej věci napůl a nedělej ze své práce mixér.
Bacha ! Nedělej ji pod cenou, tím kazíš trh !! Za šmejd neplať, za kvalitu dej kvalitu. Přátelství se snoubí s činností, jež není za odměnu. Jak se říká co dáváš, to se Ti vrací. Dobří obchodníci si berou i to co nechceš dát, taková je realita a je to na Tobě, pokud to tak chceš !
Dosud stále platí měřítko úspěšnosti podle toho jaký máš plat, jaké máš oblečení, auto atd. Vnější vizáž ovšem prozrazuje úroveň Tvé spokojenosti. Dokážeme být spokojení a zářit i s trochou peněz v kapse?
No, je lepší dostávat za svou práci ty papírky a kovy, bojíme se, aby nepřestávaly cinkat. Nejsem pokrytec. Kdo tenhle zvuk z Vás nemá rád ? Klidně to přiznávám. Ale je to celý systém ! Ne jen jedna výplatní páska Tvoje nebo moje ! Hm ? Ale jak to udělat ?
Jak soumaři někdy trávíme své dny v tunelu, jež s osobnostním nastavením toho vnitřního „já“ má společné zejména a prvoplánově to cinkání ! Jasně – nic není černobílé. Ale lidi ! Setkala jsem se s tímhle : „Tvé produkty – nabídka – příležitost – supr ! Ráda jim propůjčím svou tvář, ale to co mám já, by to rozmělnilo. Nechci toho víc než to co právě teď dělám – to co teď mám !!!
Jiná moje kamarádka vypustila skvělé heslo ! Zdar kapitalismu ! Prostě v pracovní době vypněte mob i mail a dělejte to naplno. Nenechte se rušit. Má Vás rozezvučet jiné cinknutí než dobrá zpráva na Váš mob o tom co budete dělat o víkendu. Tohle by nás Čechy mohlo vyvést z té krize finančního kapitalismu. Naše děti jsou do této krize vhozeny. A divíme se občas, že se jim nechce v tom plavat dál.
Otevírám tu prostor Vám, individuálním bytostem, že pokud ten nepokoj a divný pocit čemu vlastně přispíváte svým dílem trvá třeba rok, dva, tři …pět. Pět let je dost dlouhá doba na to, že Váš vnitřní hlas asi má pravdu. Že je možné se zvednout z té celkem pohodlné židle, kde bylo fajn, ale už tlačí péra do zadku tak, že se z toho rozdýchávat v lese nestačí, žaludek se svírá a málo spíte. Pokud jsou kolem skvělí lidé a víte, že to vedou s vámi ke změně, pak jistě lepší setrvat. Kde dneska člověk splaší práci, že ? Jenže – co třeba si tu práci dávat sám ? My sami víme co chceme a v čem jsme prostě nejlepší ! Tak to dělejme !! Nemusí to být napořád a může to být cokoli ! Ale zkoušejme to ! A dávejme šanci svým nákupem kvality těm, kteří mají odvahu zkoušet podnikat na vlastní riziko. Podporujme kvalitu, ne lacinost a plochost módních kolekcí a trendů, umělým potravinám. Kde je individualita a zdraví každého z nás ? Jestli se dnes dívá nějaký personalista na Vás jako na fluktuanta, pokud vystřídáte během 2 let čtyři práce, tak to ON není na správném místě a zaspal turbulentní dobu.
Že bez orientace na zákazníka se to prostě neobejde, to jasně, ale nějak to ještě není dotaženo do konce.
„Co pro Vás mohu udělat a hezký den“ směrem k zákazníkovi, to už nestačí.
Co je to to dál ? Myslím, že to chápu. Posuďe sami odkud.
Přijímat takové zaměstnance, kteří jsou rychle adaptabilní je v pořádku. Schopnost rychlé adaptace – copak to přímo souvisí s věkem ? Proč tedy málo firem vpustí mezi sebe nové starší zaměstnance? Je to o zájmu!
O kreativitě. Vůli dát do práce vášeň ! O respektu k odlišnosti každého z nás, že je to dobře. Vnímat zázraky, když se podaří skutečná spolupráce. A ta netkví v tom dělat stejně. Zvědavost je vlastně zájem. Třeba zpočátku iotravná, ale buďte za ni rádi. Otevřenost, snést kritiku a umět si dát na ni vlastní odpověď. Nemusí vždy se vším každý souhlasit. Ale dávejme si odpověď sami sobě, ne za každou cenu ven. Neměřme výkony podle tabulek ani srdcem, ale hlavou a srdcem! Podporujme talent a entuziasmus. Dávejme příležitost – prostor, aby vnášeli do již stabilního procesu nové nápady a svůj potenciál, než zaplují, přizpůsobí se. Tohle je k nezaplacení ! Bohužel, většinou personalisté poptávají někoho ani málo ani moc zkušeného, radši ne moc vzdělaného – „MY“ si vyškolíme sami. Takový francheezing. „Naše“ produkty mají standardní „ziskovou“ kvalitu, Ty je prodávej a nemel, neptej se a dělej. S jakou je tohle perspektivou ? Podněty od těch co jsou v terénu, koho z mnažerů to zajímá ? Obraty. Práci si máme užívat, je to náš život. Trávíme tam více času než doma. Můžeme cestovat, aniž bychom platili za letenky. Můžeme se i občas zastavit.
Dávat najevo upřímné zaujetí v pracovním procesu je ovšem v Čechách zářným příkladem toho, jak ve všem je třeba mít zdravou rovnováhu a dostává se zpětná vazba. Jak hluboce je prostředí kontaminováno. Já jsem totiž dokázala své okolí přesvědčit, že mne moje práce fakt baví a že z ní mám osobní radost.
No tak mi tvrdý kapitalista za ni prostě nezaplatí. Odměnou je mi prý to, že to vůbec můžu dělat. Zajímavé, že s tímhle jsem se setkala několikrát. Opakovaně. A ne sama. Kde jsem udělala chybu ?
Už mi svítá ….
Když na Váš podíl někdo peče, tak v tom nesetrvávejte nebo přijdete o vše. A když dává víc než Vy, pak to taky není v pořádku, něco v tom systému kvasí nezdravého a časem to praskne. Pokud to Vy nebo Ti druzí dopustí, ten prásk bude velký. Jen Vy, každý sám za sebe, jsme tím lakmusovým papírkem.
Spolupráce ano, ale kdo dává zadára, je charita a ta taky z něčeho musí žít ! Vážit si sám sebe (nemyslím sobectví ani nafoukanost), to se Vám mnohokrát vrátí zpátky ! Cesta k sobě je úžasné dobrodružství.
Napadá Vás české slovo pro tohle fuj „ lídr“ ??? Napište mi, zvýšíte mi karmu J